náš pan farář Jarda Pechar a jeho kázání pro nás

Hugo, Eliško, svědkové, rodiče, příbuzní současní i budoucí,

vítám vás na tomto shromáždění, ve kterém budeme vyprošovat Boží požehnání pro Elišku a pro Huga.

Vítám Vás myšlenkou, která se v Bibli objevuje na několika místech. Takto je v jednom rozhovoru formuloval Ježíš (Mk 10,6): „Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

Ztišíme se k modlitbě: Pane Bože, chválíme Tě za Tvé věčné milosrdenství, které vstoupilo i do našich časů. Chválíme Tě za Tvoji dobrotu, která nás svolala do tohoto shromáždění. Přicházíme z různých tradic a různých prostředí – a přece se scházíme v tuto chvíli na jednom místě. Prostě – díky za Elišku a za Huga. Že se potkali, že se dali dohromady a že je chceš je spojit v jedno tělo. Díky za Kačenku, Sama a Maxe, protože do toho těla teď taky stále ještě patří. A díky, že tady u toho všeho můžeme být my. Prosíme, dej ať je pro ně tento den nejen hezkou vzpomínkou, ale i posilou do společných dní a let. Amen

1. čtení: J 2,1-11

Píseň 161, Tebe, Bože, chválíme

2. čtení Gn 2,18 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“

Hugo a Eliško,

není dobré, aby byl Hugo sám, a není dobré, aby byla Eliška sama. Patří k mému kazatelskému manýru vyzvonit THM hned na samém začátku kázání, takže to tu máte jak na stříbrném podnose. Koukejte se držet pospolu. I kdybyste byli v ráji, tak samotným vám dobře nebude. Tak – teď už víte, co si máte zapamatovat. A já to, že máte držet pohromadě, jen trochu rozříkám, aby Vám bylo jasné, jak moc je to důležité, abyste drželi pohromadě.

Začneme s prvními kapitolami Bible a příběhem o stvoření člověka. Máme před sebou klasický starověký mýtus. Učená poučka praví, že „mýtus je příběh, který se nikdy nestal, protože se děje pořád!“ To, co čteme na začátku Bible, se tedy děje teď a my bychom mohli tedy číst, že Pán Bůh stvořil svět a viděl, že je dobrý, pak stvořil Huga a viděl, že Hugo je velmi dobrý.

Tak nechal chodit velmi dobrého Huga po dobrém ráji. Znalci vysokoškolského známkování by v tu chvíli očekávali, že v linii dobrý – velmi dobrý – se přesuneme k „výborný“, leč nestalo se. Hugo chodí po ráji, ale má zjevně nějaký problém. Rozmrzele kope do tučňáků, co je pojmenoval „tučňák“, protože to byl jeho rajský úkol – pojmenovat všechna zvířata, aby dal najevo, že je jejich pán. A „tučňák“ je to skvělé slovo. Tučňák! Jenže komu to může chudák Hugo říct, že vymyslel skvělé slovo „tučňák“?! Se samotným tučňákem jeden nepokecá – kví, kví, kví… Chvilku sranda, ale na dlouho to není. A Pán Bůh je vševědoucí, takže i o tučňákovi dávno věděl. A přitom – hele – „tučňák“ – to slovo vymyslel fakt dobře!

Pán Bůh je moc vysoko, tučňák moc nízko. A tak nám to hodnocení namísto stoupání klesá. Už v ráji něco není dobré, totiž aby byl Hugo na své úrovni sám. I řekl Hospodin Bůh: „Učiním Hugovi pomoc jemu rovnou!“ A je tu Eliška“

Teda – on mu ji tak prostě naservíruje jako ženskou. Kitsune – liško Eliško – si jí začne říkat Hugo sám. Jo – je to tak trochu starej pes, co se novým kouskům nenaučí, protože pojmenovávat měl podřízená zvířata a ne pomoc sobě rovnou, ale on to myslí dobře. Proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo… huláká v ráji Hugo, aby všichni věděli, že celej svět hodí za hlavu, jen aby mohl být s touhle vpravdě magickou bytostí, jejíž schopnosti poznal a ví, že ještě porostou. Prostě Kitsune dobrá liška Eliška, co se mu tak zjevila v lidské podobě. Už na zvířecí úrovni je liška o moc lepší než tučňák – má teplé tlapky, na rozdíl od tučňáka a jeho studených ploutví. A liška Eliška je ze všech nejlepší. Potud konec dobrý, všechno dobré.

Tedy konec – on to není konec, ale začátek, takže tím lépe, když věci už dobře začínají. Blbé je, že ne vždycky dobře pokračují a to dokonce když přijde takhle na svatbu. Což nás přesouvá k prvnímu čtení a jedné takové svatbě.

Člověk si řekne – svatba, to se přece lidi mají jako v ráji! No – ono vlastně jakože je. Protože člověk tak v pátek přijede a je to dobré, v sobotu začne obřad a je to velmi dobré – no a bude to výborné? Tady v Heřmanči jasně, že jo! Ale tenkrát v Káně galilejské byl problém. Příběh známe – došlo víno. Někdo něco neodhadl, opomenul, nezvládl, podcenil… Kdo za to může, příběh neřeší. Je ale celkem jasné, kdo za to dostane bídu. Tohle spadne na ženicha, protože první se po něm sveze správce hostiny a po něm v uštěpačných poznámkách všichni ostatní. Trapný závěr svatby tak říkajíc visí ve vzduchu.

V zázemí Marie sundává z háčku poslední kozlí měchy a hosté by dál lili jak protržení. Známe takové hosty…! Marie ždímá do konvic poslední kapky a dumá co dál. A jak se tak bezradně rozhlíží – helemese, je tu její syn.

Pán Ježíš je na svatbě. Dobré vědět že tam byl a ještě lepší je si připomenout, že tam nebyl jako oddávající. Pánu Ježíši nebylo proti mysli vyrazit prostě tak – na svatbu – a zanechal tak nám okolostojícím postřeh, že když teďko jsme s Hugem a Eliškou na svatbě, tak následujeme Pána Ježíše.

Leč zpět do Kány: Marie tak kouká na Ježíše… Tomu klukovi nikdá vlastně pořádně nerozuměla. Uchovávala v srdci spoustu věcí – co kdy někdo řekl o něm, co kdy řekl on. Hele – bylo to kolikrát divné, co povídal, ale vždycky to mělo hlavu a patu. A hlavně – mělo to drajv. Mělo to šťávu. Bylo vidět, že to nejsou naučené formulace ze synagogy. Pán Bůh ví, od koho to ten kluk v hlavě má! Teda – kluk – táhne mu na třicítku! Ale matky to tak holt někdy vidí.

Když jde z tlustejch do tenkejch, vzpomene si na Ježíše i kdekterý neznaboh. Tak jak by si nevzpomněla Marie. Ten jejich vzájemný dialog je vykladačsky náročný, podobně jako bývají náročné vztahy matek a synů. Pro obě strany. Ale výsledkem je situace, kdy Marie vycouvává a nechává svého syna, ať jedná on. Ať udělá cokoliv – teď už je to v jeho režii. A Ježíš jedná. Jo – divně. Ale jste-li v divné situaci, zhusta pomůže jen divné řešení. Řešení nijak netroubené do světa – jen služebníci, kteří vodu nabírali, věděli, odkud je – ale takhle už Ježíš v tomhle světě působí.

Dělá to tak dodnes. Na zázraky na stadiónech moc nedám, ale na Ježíšovu skrytou ruku, která zachraňuje všechny ty naše průůs… neodhadnutí, opomenutí, nezvládnutí, podcenění – prostě průšvihy, na tu ruku věřím, protože ta už mě zachránila mockrát. Vejrám na to kolikrát jak ten ženich, když za ním přišel správce hostiny a povídá, že tohle tu ještě nebylo, aby to nejlepší víno přišlo na závěr hostiny, když už jsou hosti dost pod parou a dají se jím podstrčit kdovíjaké patoky.

To jsou ale „znamení“ (Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili!) – to jsou okamžiky vstupu Boží moci, která nám říká, že i když my něco neodhadneme, opomeneme, nezvládneme, podceníme, tak po té dobré a pak velmi dobré úplně nakonec přijde výborná. A jestli to neskončilo na výbornou, tak to prostě jen ještě nebyl konec zkouškového a děkanský termín.

Včera to bylo dobré, teď je to velmi dobré – to výborné je pořád ještě před vámi. Někteří říkají, že taková kitsune se bude zlepšovat po tisíc let, takže rozhodně nic neuchvátáte a máte toho před sebou ještě dost a dost. Buď jí, Hugo, dobrým o-kamim. Jakkoliv k Tobě vzhlíží, byla Ti stvořena jako pomoc Tobě rovná a já jsem na přípravách i jindy rád viděl, že Ty vzhlížíš k ní. Tak to má být. Koukejte držet pospolu, protože není dobré, aby byl Hugo sám, a není dobré, aby byla Eliška sama.

Jsem říkal na začátku, že si to máte pamatovat. I kdybyste byli v ráji, tak samotným vám dobře nebude, ale dohromady to bude jako v ráji, ať už budete kdekoliv. Tak vydržte!

Amen

Boží pomoc do stvoření dvojtěla Huga a Elišky si vyprosme písní 675: Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli

Má-li kdo co proti tomuto manželství, nechť - si políbí šos. Měl si vzpomenout dříve.

Podejte si navzájem pravé ruce a svědkové především, ale i my všichni zároveň s nimi pozorně naslouchejme:

Má milovaná Kitsune, liško, Eliško

slibuji, že Ti budu mužem. Že Ti budu tím nejlepším mužem, jakého uvidím, že potřebuješ.

Slibuji, že se mnou nebude nuda, slibuji, že i v těch nejšedivějších dnech se budu snažit vypátrat úsměv ve Tvé duši, ve Tvých očích, ve Tvém srdci, na Tvé tváři.

Slibuji, že Tě nepřestanu vnímat jako Boží dar. Jako obdarování mého života. Jako nezaslouženou odměnu. A jako o Boží dar o Tebe budu pečovat.

Navzdory tomu, že jsem každý den jako napěněná sopka, slibuji, že budu jako ostrov Siau – nikdy neusínající vulkán, kterého se ale není třeba bát. Který hřeje, dělá svět zajímavějším, ale nehrozí a neprobouzí strach.

Slibuji, že budu každý den prosit o Boží doprovod na naší cestu, že budu mít na mysli hledání cest k našemu sbližování, odpouštění, pochopení a především k naší společné radosti. Slibuji, že Tě budu obdivovat takovou, jaká jsi. Slibuji, že Tě budu milovat takovou, jaká jsi.

Jsem Tvůj.

Okami

Eliško, slyšela jsi Hugův slib? Přijmi ho a důvěřuj mu.

můj Okami

Jsi mi oporou, radostí a inspirací.

Slibuju ti, že i já při Tobě budu stát, že se nepřestanu snažit být Ti iónským sloupem Slibuju, že budu tvou ženou

Slibuju, že v sobě budu pěstovat to dobré, že budu pečovat, aby láska byla v nás

Slibuju, že to bolavé budu pouštět pryč, aby mezi námi byl prostor pro přátelství, radost a pochopení. Prostor pro lásku.

Slibuju, že vždycky v našem domově budu vítat a hledat Boží přítomnost

Slibuju, že budu tvou ženou i tehdy, kdy Ti uklidím tvoje šroubky do neznámá.

Slibuju, že budu dbát o náš čas společný i samostatný. A že i když u sebe zrovna nebudem, "přijdu hned"

Slibuju, že jsem a zůstanu tvoje

Kitsune

Hugo, slyšel jsi Eliščin slib? Přijmi ho a důvěřuj mu.

Přijměte požehnání:

Dopomáhej Vám Bůh, abyste dostáli svému slibu, Pán Bůh Vám požehnej a buď při Vás svou láskou. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Amen

Tímto prohlašuji Vaše manželství za uzavřené. (Ševcovi)

Na znamení své lásky si pohlaďte své svatební tetování a dejte si svůj první manželský polibek.

podpisy Do této vpravdě technické části nás doprovoďte písní 178, Krásná je modrá obloha

Ztišme se k modlitbě:

Pane na nebesích, skloň se ve své dobrotě k těmto manželům a naplň při nich svá zaslíbení. Spolu s nimi veď kroky nás všech k vzájemnému odpouštění a porozumění. Vyslyš nás, když se společně se všemi, kteří v Bohu rozpoznali svého Otce, modlíme: Otče náš…

Hospodin ti požehná a ochrání tě,

Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv

Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Amen

Zakončíme společně písní 489: Tvé požehnání, dobrý Otče